Arne Jacobsen (11. února 1902, Kodaň – 24. března 1971, tamtéž) byl dánský architekt a designér. Patřil k architektům meziválečné moderny, ale nejvíce se proslavil návrhy jednoduchých, ale vysoce funkčních designů židlí.

Životopis

Mládí

Arne Jacobsen se narodil 11. února 1902 v Kodani. Jeho otec byl velkoobchodníkem se spínacími špendlíky a druky. Jeho matka Pouline pracovala v bance jako pokladnice a ve svém volném čase se zabývala malbou květinových motivů. Nejprve se chtěl stát malířem, otec ho však přesvědčil, aby si místo toho zvolil spolehlivější profesi architekta. Po krátkém období, kdy byl učedníkem kameníka, byl Jacobsen přijat na Dánskou královskou akademii výtvarných umění, kde studoval architekturu pod vedením Kaye Fishera a Kaje Gottloba, kteří patřili mezi přední architekty a designéry.

Ještě jako student v roce 1925 se Jacobsen zúčastnil pařížského Art Deco trhu, neboli Mezinárodní výstavy moderní uměleckoprůmyslové výroby, kde vyhrál stříbrnou medaili za design židle. Na stejném místě byl poprvé okouzlen průkopnickou estetikou Le Corbusiera v jeho pavilonu L’Esprit Nouveau. Než akademii opustil, procestoval Jacobsen také Německo, kde se seznámil s racionální architekturou Miese van der Roheho a Waltera Gropia. Jejich práce ovlivnila Jacobsenovy rané návrhy včetně jeho diplomové práce, galerie umění, která mu vynesla zlatou medaili. Po dokončení školy pracoval na praxi u městského architekta Poula Holsøeho.

V roce 1929 ve spolupráci s Flemmingem Lassenem vyhrál soutěž Dánské asociace architektů na téma „Dům budoucnosti“ svým návrhem, který byl ve skutečné velikosti postaven na následující výstavě v Forum Kodaň. Jednalo se o zaoblený dům s rovnou střechou ze skla a betonu, ve kterém byla zabudována soukromá garáž, loděnice a heliport. Dalším nápadným detailem byla okna, která se dala stáhnout dolů stejně tak jako okýnka v autě, transportní trubice na poštu a kuchyň zásobovaná hotovými jídly. Automobil Dodge Cabriolet Coupé byl zaparkován v garáži, loď Chris Craft v loděnici a vírník Autogyro na střeše. Jacobsen se ihned vryl do povědomí lidí jako ultra-moderní architekt.

Kariéra před 2. světovou válkou

Rok poté, co vyhrál soutěž „Dům budoucnosti,“ si Arne Jacobsen založil vlastní kancelář. Navrhl funkcionalistický Rothenborgův dům, který rozplánoval do nejmenšího detailu, což bylo charakteristické i pro jeho mnohá pozdější díla.

Krátce na to vyhrál soutěž obce Gentofte za design přímořského turistického komplexu v Klampenborgu na pobřeží Øresund, které leží na sever od Kodaně. Zajímavě komponovaný rezort se v Dánsku stal jeho velkým veřejným průlomem a dále ho upevnil v pozici předního národního zastánce mezinárodního moderního stylu. V roce 1932 byla dokončena první část rezortu – mořské lázně Bellevue. Jacobsen navrhl vše; od charakteristických modře pruhovaných věží pro plavčíky, přes kiosky a převlékárny až po vstupenky, sezonní karty a dokonce uniformy zaměstnanců. Ústřední bod této oblasti měla být rozhledna, vysoká přes sto metrů s otočnou restaurací na samém vrcholu, ale po velkých místních protestech bylo od stavby upuštěno. I přesto se to odráží na celkovém uspořádání budov v oblasti, které jakoby směřovaly k tomuto chybějícímu centru. V roce 1934 se pokračovalo se stavbou obytných prostor Bellavista z betonu, oceli a skla s hladkými povrchy a otevřeným prostorem bez zbytečných přežitků a ornamentů. V roce 1937 byla tato bílá trilogie dokončena budovou divadla Bellevue se zatahovací střechou, která umožňovala konat představení pod otevřenou oblohou. Tyto moderní práce jasně ukazují na vliv bílé kubistické architektury, se kterou se Jacobsen setkal v Německu, především na sídlišti Weissenhof ve Stuttgartu. Shluk bílých budov v Bellevue je doplněn i o funkcionalistickou čerpací stanici Skovshoved. V tehdejší době byly tyto projekty popisovány jako „sen moderního životního stylu.“

I přes značný veřejný odpor k avantgardnímu stylu, Jacobsen postavil Stellingův dům na náměstí Gammeltorv, které patří v Kodani mezi ty nejstarší. Přestože byl modernistický styl spíše zdrženlivý, a později byl chápán jako příkladný pro budovy v historickém prostředí, způsobil ve své době zlostné protesty. Jedny noviny dokonce psaly, že Jacobsen by měl být „z architektury nadobro vykázán.“

Když společně s Erikem Møllerem vyhrál soutěž pro design radnice Århus, bylo to opět díky dalšímu kontroverznímu návrhu. Byl považován za příliš moderní a příliš anti-monumentální. Jacobsen nakonec musel přidat do návrhu věž a mramorové obložení. I přesto je považována za jednu z nejdůležitějších Jacobsenových budov.

Charles & Ray Eames

Charles a Ray Eamesovi jsou jedni z nejvýznamnějších amerických designérů dvacátého století. Jejich sláva spočívá především v jejich novátorských přístupech a odvaze experimentovat s novými a netradičními materiály, a to jak v nábytkářství a architektuře tak i ve fotografii. Charles Eames se narodil roku 1907 v St. Louis v Missouri. Již na škole se u něj projevil velký zájem o architekturu a později, aniž by dokončil univerzitu, začal pracovat v architektonickém studiu. O několik let později v roce 1930 už otvíral svou vlastní kancelář, která mu umožnila prosazovat a rozšiřovat vlastní návrhy nábytku prostřednictvím architektury. V této době už byl ženatý s Catherine Woermannovou a ten samý rok se mu narodila dcera Lucia. Brzy se začal v oboru návrhářství nábytku prosazovat natolik, že mu byla nabídnuta spolupráce od Cranbrook Academy of Art v Michiganu, kde se stal vedoucím oddělení designu. Zde se také setkal se svou budoucí druhou ženou Ray. Ray Kaiserová-Eamesová se narodila v Sacramentu v Kalifornii roku 1912. Než odešla na Cranbrook Academy, kde se stala spolupracovnicí Charlese, studovala spolu s Hansem Hofmannem malířství v New Yorku. Roku 1941 se Charles a Ray vzali a odjeli spolu do Kalifornie, kde pokračovali v navrhování sedacího nábytku a to především z tvarované překližky. Během války se jejich tvorba soustředila na navrhování a zdokonalování zdravotnických dlah a nosítek pro námořnictvo. Po válce společnost Evans Products začala vyrábět nábytek navržený Eamesovými. Jejich židle z tvarované překližky byla nazývána významnou kritičkou architektury Esther McCoyovou „židlí století“. V následujících letech převzal výrobu nábytku Herman Miller, Inc., který v této činnosti, v rámci Spojených států amerických, pokračuje dodnes, zatímco společnost Vitra Internacional produkuje nábytek Charlese a Ray Eamesových v Evropě. V roce 1949 si Ray a Charles v rámci Case Study House Program, který byl sponzorován magazínem Arts and Architecture, navrhli a postavili vlastní dům. Netradičně pojatý dům s inovativním použitím materiálů se stal inspirací pro designéry a architekty z celého světa, stejně tak jako jejich legendární nábytek z tvarované překližky.

Verner Panton

Jeden z nejdůležitějších a nejvíce novátorských designérů druhé poloviny dvacátého století.

Pracoval nezávisle v mnoha evropských zemích. Jeho nábytek založený na geometrickém tvaru, vyráběný společností Plus-linje přilákal mezinárodní pozornost. Design Vernera Pantona se vyznačuje okázalým citem pro tvar a vyjadřuje zájem o nové průmyslově vyráběné syntetické materiály té doby, který se odlišoval od klasického skandinávského designu.

V průběhu let vytvořil ve spolupráci se společnostmi jako je Fritz Hanse, Louis Poulsen, Thonet, Herman Miller, Vitra, Luber bezpočet návrhů na židle, či světla, z nichž některá se vyrábí dodnes. Mezi tyto bestsellery patří bezesporu lampa “Flowerpot”, ikonou designu se stala židle Panton. Ta po dlouhé a intenzivní vývojové fázi byla poprvé prezentována v roce 1967 a okamžitě získala celosvětový ohlas.

Panton byl též vynikající textilní designér. Koncem šedesátých let navrhl pro společnost Mira-X kompletní kolekci textilu pro domácnost, kde opět zdůraznil použití jasných barev a geometrických tvarů.

Mimořádně důležité jsou jeho návrhy interiérové. Svoji neodlučitelnou filozofii a cit pro design ukázal například při návrhu interiérů restaurací Komigen (Langsö 1958), Astoria (Trondheim 1960), Varna (Aarhus 1970) aj.

Verner Panton se zabýval novými experimenty v oblasti designu až do své smrti v září 1998.

Reedice jeho děl jsou svědky pokračujícího zájmu o jeho produkty, zájmu, který byl oceněn mnoha mezinárodními cenami, v neposlední řadě též zájmem Vitra Design Muzea vyjádřený v lednu 2000 rozsáhlou retrospektivní výstavou.

Heart Cone Chair

Název židle Heart Cone je odvozen z tvaru její siluety, který připomíná srdce. Židle byla navržena v roce 1959 a spojuje v sobě eleganci let padesátých s kouzlem designu let šedesátých. Přes veškerou svou extravaganci je židle Heart Cone pohodlná klubovka vhodná ke každodennímu používání.

Reedice Heart Cone Chair byla vyrobena v úzké spolupráci s Marianne Panton a s Vitra Design Museem.

Vnější podoba je identická s originálem. Ve struktuře však bylo možné učinit pár vylepšení, nyní se vyrábí otočná verze. Také korpus křesla se dnes už nevyrábí z ocelových plátů, ale je používán sklolaminát.

Cone Chair, Re-edice 1958

Tvar této židle, která byla navržena pro jednu dánskou restauraci, vychází z klasického geometrického tělesa: kuželu. Stojí na základně z nerezavějící oceli, na níž se může otáčet. Vysoká polokruhová skořepina pak tvoří opěradlo židle a opěrky na ruce. Spolu s čalouněnou poduškou na sezení tato umělohmotná skořepina, která je vyztužena skleněnými vlákny a potažena tenkou vrstvou čalounění, představuje mimořádně pohodlnou formu sedadla, přímo vybízející k usednutí. Na této židli mohou uživatelé sedět u pracovního stolu či na jednáních i po dlouhou dobu bez přerušení. Cone Chair je k dispozici v červené, oranžové, černé a modré barvě.

Philippe Starck

Philippe Starck (* 18. ledna 1949, Paříž) je francouzský designér a novátor, který se věnuje od produktového designu, modního návrhářství, přes interiéry až po architekturu. Mnoha kritiky je pokládán za světoobčana, který sdílí s celým světem svou designérskou vizi a který pozměňuje realitu každodenního života. Jeho design je revoluční, jak svými návrhy, tak například snahu o ekologické myšlení.

Životopis

Narodil se v rodině leteckého konstruktéra Andrého a ženy Jacquelin v Paříži. Doba jeho mládí ho v mnohém ovlivnila, protože už jako malý se díval na to, jak jeho otec skládá a rozebírá modely, a téměř jakmile držel tužku, začal kreslit. A později sám vymýšlet různé návrhy. Rodina, resp. Otec ho tedy hodně ovlivnil v rané tvorbě.

V Paříži na École Nissim de Camodo vystudoval umělecký design a brzy poté si založil vlastní firmu Starck Products.

Je profesorem v Miláně na Domus Academy a na École des Arts Décoratifs v Paříži. Žije a tvoří v Paříži, New Yorku, Londýně a italském Buranu.

Čím se proslavil

Proslavil se hlavně neobvyklým řešením, používáním nových materiálů umožňující vytvářen nové tvary i vytvářením několika revolučních konceptů, které zatím nebyly prosazeny. Krása v jeho práci je většinou jednoduchost. Jeho návrhy jsou promyšlené, ale v reálu vznikají jen pár minut. V dnešním moderním světě se stávají nejchtěnějšími.

Práce

Jedná se o designéra a architekta, který má na svém kontě snad nejvíce realizací. Ať jde o spolupráci s velkými značkami nebo vlastní, které vznikají pod jeho značkou XO. Jeho výtvory jsou typické moderními tvary a kosmickými barvami, často používá stříbrnou. Jeho jednoduchost spočívá v jednoduchosti tvarů, které jsou ale velice moderní.

Jeho práce zasahuje do různých, odlišných oborů. Není zaměřen na jednu sféru práce. A na neštěstí jeho kolegů, ve všech vyniká.

Nábytkový design

Proslul především nábytkovým designem. Například s italskou firmou Kartell nedávno oslavil dvacet let spolupráce. Zde známe jeho typické, průhledné, plastové židle Eros. Mimo Kartell spolupracuje i s firmami jako Flos, Vitra, Driade atd.

Produktový design

Dalším oborem je produktový design. Typické jsou například: kolekce baterií (Axis), Juice (Alesso), lampičky (Fosil), plyšový medvěd se zvířátky na nohou (Moulin Roty).

Technický design

V technické sféře je nejznámější myš S+ARCK, kterou jako externista navrhl pro Microsoft. Dále jsou známé jeho hodinky či elektrické kartáčky na zuby. Vrcholem je koncept motocyklu Voxan Super Naked XV.

Architektura

S jeho architekturou se můžeme setkat všude po světě a v různých podobách. Jeho domy, navržené hotely a restaurace jsou velice oblíbené. Například s Coop Himmelblau navrhl v Holandsku kulatý dům připomínající kosmickou stanici. Dále spolupracuje s hotely Yoo, kterým nejen v Německu a v Kanadě navrhuje luxusní interiéry.

Ekologie

S firmou Pramac energy group navrhl design pro větrné mlýny, které fungují zároveň jako větrné nástroje. Vzhledem k tomu, že říká: „Ekologie není důležitá jen kvůli ekonomii a ochraně světa, ale i kvůli kreativitě a eleganci.“

Navrhl si vlastní větrnou elektrárnu v polykarbonátu, která stojí na dřevěné platformě. Elektrárna je jak designová, tak funkční, která vytváří 20 až 60% domácí energie.

Dnes

Dnes je, mimo jiné, i designérem a kreativním ředitelem Virgin Galactic, která plánuje lety na oběžnou dráhu a do vesmíru. V osobním životě má Starck 4 děti a je potřetí ženat.